úterý 20. ledna 2015

Pontiac – 7 posledních modelů kdysi slavné americké automobilky


Modely americké automobilky Pontiac sklízely největší úspěch v 70. a 80. letech 20. století. Ani následující 90. léta jim na slávě a věhlasu nijak neubrala – s pádem železné opony se objevila druhá vlna slávy v zemích dřívějšího východního bloku. Ale už ke konci tisíciletí značka ve spojených státech začínala ztrácet dech a o nějakém útoku na evropské či asijské trhy si mohla nechat jenom zdát. Tečku, za kdysi velice úspěšnou výrobou automobilů, pak udělala světová krize, na kterou doplatilo více firem a podniků.


Pojďme se společně podívat na pět posledních modelů, nesoucích slavné jméno Pontiac. V Evropě tyto vozy prakticky vůbec neznáme. Většinu znalců motorového světa, kteří jsou zvyklí na klasické Pontiacy, zřejmě poslední modely překvapí. Málokdo by bez bližšího ohledání tipnul, že se jedná o modely této značky. Přesto se musí nechat, že ani poslední vozy nepostrádají originalitu. Ostatně, posuďte sami.

Pontiac G8

Tento vůz vznikl v rámci holdingu GM (General Motors) pod hlavičkou dceřiné společnosti Holden Commodore, která vyrábí automobily pro australský trh. V této automobilce vznikl základní model sedanu s náhonem na zadní kola, na jehož základě následně automobilka produkovala vozy Chevrolet SS a Pontiac G8, které byly vyváženy do USA a vůz Vauxhall VXR8, který byl vyvážen do Spojeného království.

Pontiac G8 může vzdáleně připomínat u nás dobře známý Chevrolet Cruze, ale vzhled je jediné, co by tyto vozy mohly mít společného. Ačkoliv sedan G8 působí lehce konzervativním dojmem, jedná se pouze o úspěšné klamání tělem. Stále je to totiž Pontiac, a tak mu pad kapotou hřímá zážehový šestiválec o obsahu 3,6 l s výkonem 256 koní.

 Komu by to nestačilo, má pak k dispozici ještě model G8  GT, s motorem, jehož obsah už je typicky americký – jedná se totiž o šestilitrový šestiválec s výkonem 361 koní. Hezké že? A pro ty, kteří chtějí opravdu něco extra je pak verze GXP. Obsah motoru 6,2 l a výkon 415 koní. To všechno je pak přenášeno pouze na zadní nápravu, což z vozidla činí opravdu ostrý vůz se zajímavými jízdními vlastnostmi. Dalo by se říci bavorácká „empětka“ na americký způsob s australským rodným listem.

Pontiac G6

Vůz střední třídy, charakteristický svým lehce agresivním designem, který cílil na zákazníky se zájmem o sportovnější styl jízdy. Tento model vznikl v Severní Americe a dokonce byly k dispozici hned tři typy karoserie. Od klasického sedanu, přes kupéčko až po kabriolet (verze GT a GTP). Také motorové variace byly mnohem pestřejší, než u předchozího modelu.

Nejslabším montovaným agregátem byl klasický DOHC benzínový čtyřválec s výkonem okolo 170 koní, doplněný čtyřstupňovou převodovkou. Dále však bylo možno zvolit šestiválcové motory – tři různé varianty 3,5 l o výkonech 200-240 koní, dále pak motor s obsahem 3,6 l a variabilním časováním ventilů (VVT) s výkonem téměř 260 koní a také agregát s obsahem 3,9l a výkonem lehce za hranicí 240 koňských sil.

Standardně byla ke všem montována čtyřstupňová převodovka, ovšem za menší příplatek byla nabízena také převodovka šestistupňová, která přeci jen umožňuje lépe využívat vlastnosti jednotlivých agregátů. Výkony všech vozů jsou různě omezeny, aby vyhovovaly moderním požadavkům na spotřebu, produkované emise a hluk. I tak jsou však vzhledem k relativně malé váze automobilu více než dostačující.

Po úpravě řídících jednotek se však z těchto vozů stávají ty pravé dravé bestie, na které jsme ostatně u Pontiacu zvyklí. A tak není divu, že model G6 našel široké uplatnění v motoristickém sportu. Ale ani sériová verze není k zahození. Bohužel, slávy modelu, který měl nahradit – tedy Pontiacu Grand Am, ale „géšestka“ už bohužel nikdy nedosáhla. Zajímavostí je, že na stejném původním základu vznikl také nový Opel Vectra, nebo poslední Saab 9-3.

Pontiac G5/G4

Stylový automobil nižší střední třídy, cenově dostupný všem vrstvám společnosti a navíc s rozumnými provozními náklady – v USA je tento automobil znám jako Pontiac G5, případně s jinou maskou jako Chevrolet Cobalt, v Mexiku pak byl prodáván pod názvem Pontiac G4. Jeho novější verze po „faceliftu“ je pak již všeobecně známá pod názvem Chevrolet Cruze.

U tohoto modelu již Pontiac hrál druhé housle a spíše bylo použito názvu slavné značky pro lepší marketing a propagaci nových vozů v Kanadě a Mexiku. Postupem času byl původní název střídán značkou Chevrolet Cobalt. V každém případě se jednalo o vozy, které nejsou z našeho pohledu pro Ameriku typické.

A odpovídá tomu i obsah jednotlivých motorových jednotek. Za nejsvižnější lze asi považovat nejnovější ze všech, vyráběný v letech 2008-2010, čtyřválec s přeplňováním o obsahu 2,0 l s výkonem 260 koní. Mnohem lépe si však v prodejích počínaly původní verze úspornějších agregátů. Pontiac/Chevrolet představil v zámoří motory typu „ecotec“ v reakci zejména na konkurenční Fordy.

Všechny motory byly benzínové. Původně byl Pontiac G5 předveden a standardně prodáván s motory o obsahu 2,2 l, jejichž maximální výkon činil 145 koní. Později byla nabídka rozšířena o motor s obsahem 2,4 l a výkonem 171 koní. U posledních modelů pak byly nabízeny i dva motory s obsahem 2,0 l s různými druhy přeplňování – „slabší“ verze s kompresorem nabízela maximální výkon 205 koní, zatímco silnější s turbem již zmíněných 260 koňských sil.

Ačkoliv to tak z pohledu značky Pontiac nevypadá, tento model byl úspěšný a dočkal se pokračování, bohužel se pokračování nedočkala značka Pontiac a produkce nového modelu už pokračovala pouze v továrnách automobilky Chevrolet. Jednalo se o model Chevrolet Cruze.

Pontiac G3/Wave

Reklamní materiály tvrdí, že se jedná o malý, svižný a agilní vůz, který si zachovává všechny prvky elegance, dravosti a bezpečnosti, tak jak je zákazník u značky Pontiac zvyklý. Realita je však trochu jiná. Jedná se o jeden z méně povedených modelů automobilky. Zároveň se na tomto voze dá krásně ukázat, jak je dnešní svět automobilek složitý.

Pontiac G3 se totiž na různých kontinentech prodával pod různými značkami a lišil se maskou a dalšími drobnými znaky. Na dalekém východě tento vůz znají jako Daewoo Kalos (později Daewoo Gentra), v Austrálii jako Holden Barina, zatímco v Kanadě se původně objevil pod názvem Suzuki Swift+. A my v Evropě jej nakonec známe pod názvem Chevrolet Aveo.

Pontiac G3 Wave tedy není nic jiného, že Chevrolet Aveo s lehce pozměněnou maskou. Sami jistě uznáte, že tento typ vozu už jaksi není to, co by zákazník od Pontiacu očekával. Nelze se proto divit, že nesklidil mezi fanoušky značky vlastně žádný úspěch. Naopak, pod jeho dalšími názvy se mu dařilo mnohem lépe.

Ale Pontiac to nikdy nebyl – a v rámci toho, na co jsme u značky běžně zvyklí, není na tomto voze nic, čemu by stálo za to věnovat čas. Jedná se prostě o malý rodinný vůz, s nijak oslnivým agregátem, nenabízejícím žádné větší pohodlí a vzhledem ke své povaze ani žádné oslnivé jízdní vlastnosti a výkony. Prostě něco, co k Pontiacu příliš nesedí.

Pontiac Solstice

U tohoto modelu Pontiac využil koncernových možností a do dvousedadlového sportovního vozu mimo vlastní technologie implantoval všechno dobré, co ostatní koncernové vozy nabízejí. Například boční zrcátka pocházeji z Fiatu Brachetta, zatímco zadní světla jsou z vozu GMC Envoy. Topení, klimatizace a systém větrání má zase svůj původ ve voze Hummer H3. A našlo by se toho více, včetně kardanu a diferenciálu z Cadillacu CTS nebo rámů sedaček z předchozí generace Opelu Corsa.

Pontiac Solstice nabízí ale mnohem více, než jen geniální složení dílů z různých vozů na vlastní šasi. Jak už bylo řečeno, jedná se o sportovní vůz, nabízející pouze dvě místa. Původně byl vyráběn pouze kabriolet, ale rychle přibylo i klasické kupéčko (stále dvou-dvéřové). Z hlediska designu se nejedná o nic převratného, nutno však uznat, že pozornost vůz svým vzhledem upoutá.

Většinu fanoušků však bude spíše zajímat to, co se skrývá pod kapotou. Základ tvořil motor s obsahem 2,4 l a 5-ti stupňovou automatickou převodovkou. Ovšem pro zákazníky, kteří vědí, proč si sportovní automobil pořizují, byl rychle přidán mnohem výkonnější motor a montována převodovka manuální, se stejným počtem rychlostí.

Agregát, který Pontiacu Solstice opravdu sedl, má obsah 2,0 l a je doplněný dvojitým turbem. Ve standardním nastavení podává výkon 260 koní, což je na vůz s celkovou hmotností 1300 kg víc něž dost. Navíc u autorizovaných dealerů byla nabízena možnost přečipovat řídící jednotku a namontovat dva další senzory a touto úpravou získat celkových 290 koní. Z nuly na 100 km/h vůz zrychlí za 5,5 sekund.

Pontiac Torrent

Klasický crossover o kterém by bez bližšího ohledání málokdo řekl, že se jedná o Pontiac. Pontiac Torrent je středně velký, mírně mohutný automobil s docela vysokou světlou výškou. Přesto není určen do terénu, ale pro pohodlné a bezpečné svezení na běžných cestách. Futuristické rysy předcházejícího CUV s názvem Pontiac Aztek byly vystřídány mnohem konzervativnějšími tvary.

V USA a Kanadě byl navíc prodáván také Chevrolet Equinoy, který se od Pontiacu Torrent liší jen v detailech. Tedy pokud se bavíme o první verzi. 

Druhá verze Chevroletu už neměla „bratříčka“ – Pontiac výrobu nových vozů v té době (2009) už pomalu ukončoval a značka směřovala k prodeji.
Pontiac Torrent je docela velký a robustní automobil, takže není divu, že jej američané vybavili také odpovídajícími motorovými jednotkami. 

V úplně prvních modelech byly motory o obsahu 3,4 l s výkonem 185 koní. Tyto motory byly v rámci koncernu GM vyráběny v Šanghaji, v Číně. Později byly do vozů montovány agregáty s obsahem 3,6 l a výkonem 264 koní, jejichž výroba již probíhala komplet v USA. V obou případech se jednalo o šestiválce.

Pontiac Vibe

Menší čtyřdveřový hatchback, který nabízí svižné svezení při velmi nízké spotřebě. Automobil byl sice nabízen pod značkou Pontiac, ale vývoj probíhal ve znamení spolupráce automobilky GM s japonskou Toyotou. A výsledek splnil očekávání. Jedná se o zajímavý vůz – a to jak z hlediska designu, tak z hlediska jízdních vlastností.

Pontiac Vibe byl nabízen ve třech verzích s různým výkonem a dalšími rozdíly. Základní motorová jednotka byla stejná ve všech vozech a jednalo se o agregát původem z Toyotoy o obsahu 1,8 l se šestnácti ventily. V základní úpravě dodával vozu výkon 130 koní.

Zákazníci si ale také mohli vybrat model s náhonem na všechny čtyři kola, jehož motorová jednotka byla upravena na výkon 123 koní. Nebo si naopak mohli vybrat nejsvižnější model, kde byl agregát doplněn o systém variabilního časování ventilů a řídící jednotka byla přečipována, takže motor dosahoval výkonu 180 koní.

Nejsilnější typ vozu byl prodáván pod označením GT a bylo možné jej zakoupit pouze s manuální šestistupňovou převodovkou. Pontiac Vibe byl ve své době nejúspornějším vozidlem na americkém trhu. S pravostranným řízením byl tento automobil vyvážen do Asie, kde byl prodáván pod názvem Toyota Voltz.


foto: wikipedia

Žádné komentáře:

Okomentovat