První světová válka přinesla lidstvu nejen mnoho zlého, ale jak to tak bývá, i něco málo toho dobrého. Mimo jiné došlo k významnému pokroku v rozvoji motorů a vozové techniky, čehož bylo v následných poválečných letech využito snad ve všech odvětvích motorismu.
S jídlem
roste chuť a tak už od počátků automobilismu a motorismu vůbec, tedy někdy na
přelomu 19. a
20. století, se objevovali první nadšenci, toužící po překonávání rychlostních
rekordů. A nešlo jenom o rychlost, autokluby tehdy začínaly pořádat různé
vytrvalostní jízdy, aby majitelé mohli vzájemně porovnávat kvalitu svých vozů a
vlastních schopností. Tak nějak by se dal zjednodušeně popsat počátek motorsportu.
Po
první světové válce přišla doba míru. Lidé se pomalu vraceli k činnostem,
které vykonávali dříve. Jak jsem již psal v úvodu, technické vymoženosti a
novinky, určené armádě, pomalu přecházely do civilního sektoru. Poptávka po
automobilech rostla a spolu s tím rostly i počty zájemců o sportovní
úpravy vozů a závodění obecně. Začaly se obnovovat předválečné podniky závodů
do vrchu, okruhy. Motoristé už nebyli nevítaní podivíni, ale naopak, stali se
středem zájmu veřejnosti.
1925 - před startem, Monako
Vrcholem
všech automobilových podniků se stala Formule. Soupeření vozidel, vyvinutých a
postavených speciálně pro okruhové závody. Původní myšlenkou bylo, že každý
zručný technik bude schopen si postavit „na koleně“ vůz a vyrazit do boje. Ale
automobilky zareagovaly velmi rychle a už tehdy pochopily, o jak výtečnou
reklamu se jedná. A tak se brzy po svém vzniku stala Formule takovou, jakou ji
známe dodnes. Jen nese označení Formule 1. Proč, k tomu se dostaneme
v jednom z dalších dílů seriálu.
Formulové
vozy byly sice často vyráběny z běžných dílů, ale motorově byly zcela
jinde, než vozidla, určená pro běžný provoz. Počátky byly ve znamení naprostého
chaosu. Pravidla pro konstrukci a agregát byla značně volná a tak toho bylo ze
strany vývojářů patřičně „zneužito“.
Na
startovních roštech prvních Velkých Cen se tak objevila monstra, jejichž
agregát by jim leckterý motorista záviděl ještě dnes.
Mezinárodní
automobilová federace měla od počátku snahu regulovat pravidla pro konstrukci
Formule tak, aby bylo dbáno co nejvíce na bezpečnost. Tedy ať jsou vozy malé,
lehké, dobře ovladatelné, zároveň však s rozumným výkonem. Proto bylo
zprvu zvoleno pravidlo tzv. „váhové formule“. To bylo věrno svému názvu a
omezovalo celkovou váhu vozidla bez jezdce a paliva na maximálně 750 kilogramů .
Ovšem,
tohle pravidlo se velmi rychle minulo účinkem. Vývoj stál sice automobilky
spousty peněz a vývojáře spoustu času a usilovné dřiny, výsledky se ale
dostavily. Ve chvíli, kdy měly tyto stroje pod kapotou pětilitrové motory
s výkonem několika stovek koňských sil, řekli si asi v mezinárodní
federaci, že je něco špatně. A zvolili jinou cestu.
Britský závodní stroj - MG z 30. let
Dalším
krokem bylo právě omezení objemu. Váha přestala být důležitá a do středu zájmu
se opět dostal agregát. Konstruktéři byli omezeni, ale mohli si vybrat. Buď
motor s kompresorem, ale o obsahu pouhých tří litrů, nebo motor bez
kompresoru s možností maximálního obsahu až 4,5 litrů .
A
první ročník, kdy vozy podléhaly této úpravě, se vydařil přesně dle očekávání.
Nové formule, oproti předešlým „váhovým“, opravdu zpomalily. Ale jen během té
první sezóny, během další už byly týmy připraveny s otestovanými, novými
stroji. A časy se zkracovaly, rychlosti zvyšovaly, nic nebylo platné omezení,
které vypadalo tak úspěšně.
To
vedlo k radikálnímu kroku – snížit maximální povolený obsah pro motory
s kompresorem na polovinu. Tedy na 1,5 litru . Toto pravidlo
zamotalo inženýrům hlavy na delší dobu. Přece jenom, získat z polovičního
motoru stejný, ne-li větší výkon, to je tvrdý oříšek. Ale i ten se časem
vývojářům podařilo rozlousknout a i tyto vozy začaly nabírat tolik potřebné
koníky a pomalu, ale jistě zrychlovaly. To už ale za dveřmi číhala druhá válka,
která odvrátila pozornost veřejnosti, investorů, i závodníků samotných na
několik dalších let dopředu.
V příštím
díle se podíváme na některé konkrétní meziválečné formulové vozy, jejich
vlastnosti a piloty, kteří s nimi dosáhli prvních úspěchů.
Žádné komentáře:
Okomentovat